Termín tabuový opis je občas používán právě ve slovnících často spojených s etymologií. Pochází ze slova tabu, tedy neco, o čem se nemluví, protože se jedná o něco “nedotknutelného”, např.božstvo či něco posvátného. Abychom na sebe nepřivolali prokletí, raději se dané slovo vůbec nevyslovuje, je tedy tabu.
Přesně takhle přistupovali židé k jménu božímu. Ze strachu, aby boží jméno nevyslovili chybně či tak nevzali boží jméno nadarmo, vyhýbali se vyslovení Biblického jména pro Boha (tetragram YHWH – Yahweh, Jehova) a raději jej nahrazovali slovem Adonai (Pán). Tím se vyslovení tabuizovaného slova (Yahweh, Jehova) vyhnuli a nahradili jej slovem Adonai (Pán). A takto vzniká tabuový opis z důvodu zákazu či strachu vyslovovat určitá slova. Údajně neznáme ani provotní název pro medvěda a do současnosti používáme tzv.tabuový opis, tedy jedlík medu (medujed – medvjed – medvěd). Nicméně otázkou zůstává, zda se jedná o tabuový opis a původní slovo je neznámé, nebo zda název medvěd je skutečně odvozen od jeho činnosti (funkce, významu), že “jí med”. Vždyť takto je ve slovanských jazycích běžně tvořeno podstatné jméno vycházející z jeho činnosti. Osobně se kloním k druhé verzi a tedy, že název medvěd vůbec nemusí být “tabuový” jak mylně tedy uvádějí všechny slovníky.
Takové pojmenování je totiž zcela běžné. Třeba Chocholouš obecný je druh ptáka, který nese název Chocholouš, protože má na hlavě chocholku. Nebo Rypouš sloní zase pro to, že má velký “sloní” rypák, čumák. Nejedná se o tabuová slova, ale o slova popisující dané zvíře.
Mezi tabuová slova bychom pak řadili slova typu šmarjá, Josefe… kdy se opět vyhýbáme braní božího jména do úst nadarmo a opisujeme tak slova Ježíši – Maria – Josefe. Ano, v tomto případě to platí, neboť známe jak tabuové = původní, (tabu) zapovězené slovo (Ježíš – Maria – Josef) a pak slovo náhražkové šmarjá, Josefe. Avšak chocholouš, rypouš či medvěd mezi tabuová/náhražková slova nepatří. Stejně tak je tvořena většina dalších slov kam patří např i ocas, o kterém se dočtete v odkazu ZDE.
