Slovo mladý, mládenec, je typický příklad naprosto slovanského názvu, který kvůli špatnému historickému výkladu, předsudkům proti slovanům a německé názorové škole je vykládán jako původem germánské slovo, staro pruské či anglické. Podívejme se tedy nejprve na onen naprosto mylný výklad, potom si uvedeme výklad správný. A zapomeňte prosím na již názorově překonané učení, že spousta slovanských výrazů mají svůj původ v němčině. Není to pravda.
Tedy, jak doposud etymologické slovníky vykládaly význam slov mladý, mládenec? Všeslovansky je tento výraz znám jako młody, molodój, mlâd, staroslovansky pak mladъ (mladý, či mladja, mladjac, mladjec). Dosud jfou fakta vpořádku, ale teď přichází ten násilný výklad “Vídeňské školy”. Slovo mladý, moldъ prý souvisí se staropruským maldai ‘děti’, maldian (ak.) ‘hříbě’, dále se staroangl. meltan (angl. melt) ‘tát, tedy měknout, měkký, něžný, slabý. Odtud prý výraz pro mladý.
Zde názorně vidíme jak se snad z neznalosti tématiky, či ze zaslepenosti germánskou ideologií, že právě ona je ve většině základem slovanských slov, dojde k závěrům o měkkosti.
Skutečný váznam slov mladý, mládenec můžeme tedy vidět v jiném slovanském (zde ruském) slově молодец (molodetc, molodec), což jednoduše znamená malá-dec, srbsky mala-deca, tedy, malé děcko. Odtud pak význam pro malé děcko, mladý, mládenec.
“Vždyť on je ještě malé děcko, vždyť je to jen mládenec.”
V češtině pak mládenec může i odkazovat na neprovdaného muže, mládence, toho, který ještě nepoznal ženu a “je tedy ještě malé děcko, mládenec”.
