Význam praslovanského slova vlk, opět jak mylně uvádějí novodobé slovníky, je údajně odvozen z německého wolf, či z anglického wolf. Je až zarážející, že mnozí jazykozpytci považují anglický jazyk jako základ slov českých (slovanských a praslovanských), ačkoliv sama angličtina patří do skupity jazyků “mladých” a je jazykem, který naopak byl tvořen jazyky latiskými, germánskými a slovanskými, nikoliv naopak.
Výklad slova vlk, podle dostupných záznamů ve slovnících je pak údajně odvozen z anglického a německého wolf (nežit, opruzenina) a latinského lupus (kožní onemocnění, lupénka). Tak moderní výkladové slovníky.
Víme však, že hledání původu slova a jeho významu je vždy vázáno k jeho funkci a použití v daném prostředí. Řeč je od slova řeka, protože plyne, teče. Slova svazek i váza, mají svůj původ v činnosti “vázat, svazovat”, medvěd, je tedy ten, který je znalec medu (med + věd, vědění, vševěd) či (medujed, medvěd) atd.
Stejně tak musíme hledat význam i ostatních slov podle jejich používání, vlka nevyjímaje.
Slovanské (či praslovanské) slovo vlk (srbochorvatsky vuk) svůj význam má. Vlci jsou známí tím, že loví svoji kořist převážně v tlupách, ve smečkách a snaží se svoji kořit oddělit od stáda a odvléci stranou. Tedy, sloveso “odvléci” nám dává význam slova vlk. To se pak používá i ve slově vlek, vléci (něco, někoho) za sebou. I v čechách běžně používáme termín “vůči sobě”, tedy vléci, odvléci. A z této aktivity “odvléci” právě pochází náš vlk.
Vlci (srbch. vuci), znamená vléci, odvléci. Vlk, je tedy psovitá šelma, která loví v tlupách se snahou odvléci slabší jedince od stáda.
V těch dávných dobách totiž lidé, když viděli přicházet vlky, tak na sebe pastevci volali, pozor, jsou tu ti “vleci”, ti kteří vlekou (vlečou) naše zvířata pryč. Pozor, přišli “vléci” odvléci naše stáda. Stejně tak i třeba použití slova zločinec. Pozor, přichází zločinec, ten, který zle činí.
Tedy vlk je symbol toho, který vleče.
Tak co vám nyní dává větší smysl? Nežit, nebo ten, který vleče?
