Obraz Alfons Mucha Slovanská Epopej.
Slované v pravlasti: Mezi turanskou knutou a gótským mečem.
První obraz celé série zobrazuje slovanského Adama a Evu, kteří se skrývají před nájezdníky. Výjev je datován do doby mezi třetím a šestým stoletím našeho letopočtu. Jejich bílá roucha symbolizují čistotu a nevinnost. To kontrastuje s plameny vesnice, kterou podpálili vojáci v pozadí. Nejzajímavější částí obrazu je však levitující trojice na pravé straně: nejvíce výrazný je uprostřed stojící pohanský kněz, který se modlí za slitování pro své ovečky. Pod jeho levou rukou je skloněna dívka se zeleným věncem jako symbolem míru, zatímco pod pravou rukou je mladý bojovník, který má představovat spravedlivou válku. Poselství skryté v obrazu sděluje, že v budoucnu musí Slované bojovat za svou svobodu.
Slované
Význam tohoto slova je údajně poněkud nejasný, pojďme si jej tedy vyjasnit. Slované obývají více než polovinu území Evropy a jsou největší etnolingvistickou skupinou v Evropě (vlastně i na světě) pokud zde zahrneme po právu patřící všechny členy jazyka patřícího do skupiny Indoe-Evropských jazyků, tedy můžeme zde zahrnout i stejnojazyčné skupiny celé Indie a oblasti východního světa. “Nová liberální německo-Vídeňská škola” prosazuje teorii, že Slované přicházejí do Evropy jako nepůvodní obyvatelé až někdy v 5. či 6.století po Kristu. Tato teorie přichází do Čech až až v druhé pol. 15.století, ačkoliv historické (psané) záznamy mluví o Slovanech jako o autochonních obyvatelých Evropy, ne jako o přistěhovalcích. Takto je zmiňuje např. Julius Caesar a Strabon z doby 1.stol před Kristem, či Tacitus z 1.stol po Kristu. Tito všichni i mnozí další zmiňují ve svých spisech Slovanské národy jako jejich současnéh obyvatele Evropy. Vedle názvů jako Slované, Sclavini, Sclavenoi, Sklavenoi, Svevi, Suébové, ale i Markomani, Lugi či Karni, Kvádové (Kolduiové) aj.
Slované dali vzniku pojmu “otroctví”
Určitě uslyšíte, že název Slované, Slavs, údajně pochází od anglického slova “slaves” (otroci). To je ale špatně. “Moderní” anglický jazyk nedává pojmenování Slovanům (Slavs), ale právě naopak. Slované (Slavs) dali vznik novému výrazu – slaves (otroci). Ačkoliv, skutečný význam slova “Slované” je jiný, a my se k němu dostaneme, chceme nejprve vyjasnit to, jak byli slované známí. Římané je nazývají velmi dobrými válečníky, skupinou bojovníků, které si lze najmout, či koupit (Saqaliba, ochránci a strážci halífů). A zde přichází otroctví, které je mnohem starší než to africké. Slované, byli v historii evropy najímáni a prodáváni. Byli jim odjímány děti jak římany samotnými, tak ale i prodejem to otroctví v arabských státech. To pokračuje až do dob 12.století po Kristu, ale sahá až do počátků 18.století.
„Obchod s otroky v Evropě provozovali po celý raný a z části vrcholný středověk většinou židé. V té době Praha patřila k hlavním evropským překladištím otroků. Od západních i východních Slovanů mířily otrocké transporty na trhy většinou v orientu. Židovští obchodníci také dopravovali kolem 12. stol. na uherské trhy jak cizí zajatce, tak i část zotročeného domácího lidu.“ – Josef Žemlička (Čechy v době knížecí).
V roce 1663 podnikli krymští Tataři společně s Turky sérii krutých vpádů na Moravu, při kterých bylo uneseno do otroctví na 12 000 lidí, především mladých dívek a dětí. „Čoskoro sa začalo ohavné neslýchané prznenie a znásilňovanie žien a panien,“ píše očitý svědek evangelický farář Štefan Pilárik o ženách, které Tataři odvlekli. Otrokářské nájezdy Tatarů ukončila až ruská carevna Kateřina Veliká ovládnutím Krymského chanátu roku 1783 (zdroj: wiki).
Dodnes Slovinská slova pro dítě / děti jsou “otrok / otročci”, str. polsky dívka / dcerka „otroczyca“ (otrokyně). V prvním tisíciletí profitovali z trhu se slovanskými otroky v Čechách vladnoucí Přemyslovci a vlastně obchod s otroky byl jejich hlavním zdrojem příjmů. Hlavním zdrojem příjmů Přemyslovců byl v tomto období právě obchod s otroky (např. tzv. „daň z míru“, vybraná od svobodných domácích obyvatel za rok odpovídala ceně asi 90 otroků). Kolaps této politiky nadešel až ve chvíli, kdy nové zdroje pro „lov“ pohanských otroků nebyly k dispozici, východní oblasti přemyslovského státu připadly křesťanským státům (Kyjevské Rusi a Krakovsko Polsku). – D.Třeštík (Přemyslovský stát kolem roku 1000). Dokonce kvůli různorodosti názorů na otroctví přemyslovci vyvraždili slavníkovce.
Tedy otrocké zaházení se slovany dává vznik modernímu pojmu otroctví (lat. sclavus, i později do angl. slavery). Slovanské slovo pro dítě (otrok) původně označovalo maloletné, ty, kteří nemají právo účastnit se “roku”, rokování, sněmu. Otrocké zacházení se Slovany pak dalo vznik novotvaru “otrok, otroctví” tak jej známe dnes, ačkoli původně znamenalo “dítě”.
Pocházejí Slované od slova “sláva”?
Tato teorie, že názvy “Slované, Sloveni, Slavěni” pochází od slova “sláva, slavit, uctívat” je odvozena pouze od názvu Slavoni, Slavěni…tedy slavit, sláva, nicméně již nebere v potaz i jiné formy výstkytu slova “Slované”, tedy tato teorie přebírá závěry pouze z omezené, uměle vybrané skupiny slov a opomíjí druhé prameny.
Odkud opravdu pochází význam slova “Slované?”
Slované, jindy Sloveni, Slovenin, Slováci, Slovinci pocházejí tedy od řeči “slovo”. Slovenin, je pak ten, který “ovládá slovo”, “vládne slovem”, “vládne řečí”. Jedná se o skupinu obyvatel, kteří se domluví stejnou řečí, “slovem”, tedy “Slované”. Antonymum k Slovanům jsou pak Němci. Slované vládnou řečí a domluví se mezi sebou, “němci” jsou pro ně ti, ktrým nerozumí, kteří jsou pro ně němí, tedy “němci”. Tento názor je podporován i teorií kde slovní kmen *slo-/*sla- ve významu voda je velmi podobný indoevropskému slovnímu kmenu *kleu- opět ve významu téct (podobné na -sleu- -slav -slov…). Stejně tak se uvažuje i o slovu “řeč”, řečiště, řeka, tedy to co plyne, teče. Tak jako teče řeka, tak plyne i řeč. Zde i slovo (téci) a odtud tedy “Slované”, což jsou ti, kteří vládnou slovem. Sémanticky se tato teorii ani neprotiví názoru, že jde o “znalce slova” či “uctívače svatého slova”, neboť slované jsou těmi, jenž “vládnou slovem” a mají tak “božskou moc tvořit i ničit”. Jiná teorie, že název pro Slovany pochází od názvu řeky opět dokonale zapadá do mazaiky pravdy. Řeka zde není místní koryto v geomorfologickém vyhloubeném zářezu vzemi, ale opět řeka ve smyslu téci, plynout, řeka, řeč, tedy opět ti, kteří ovládají “slovo-řeč”.
