Jak moc je znalost historie pro učitele jazyků důležitá?

Rozumět historickému a kulturnímu kontextu jazyka umožňuje učiteli nejen vysvětlit jazykové konstrukce, ale také ukázat na historické a kulturní důvody, proč se určitá slova používají a jak se jazyk vyvíjel v průběhu času. Například, když se vyučuje angličtina, znalost historie Velké Británie a Spojených států amerických může pomoci vysvětlit rozdíly v užívání jazyka, jakými jsou rozdíly v pravopisu, slovní zásobě a výslovnosti.

Dále, znalosti historie umožňují učiteli vést zajímavé a interaktivní diskuse o jazyce, což může pomoci studentům lepšímu porozumění jazyka. Učitel může například diskutovat o vlivu jazykových změn na literaturu nebo jak se jazyk používal v určitých historických obdobích.

Znalost historie pro učitele jazyků však není jen doplňkem a rozšířením jeho výuky, ale pro učitele jazyků by to mělo být naprosto nezbytné. Učitel by měl mít rozsáhlé znalosti z historie. Nejenže to může zvýšit jeho schopnost efektivně vyučovat jazyk a poskytnout svým studentům ucelenou vzdělávací zkušenost, ale především jen tak může ve skutečnosti předat studentům opravdové porozumění samotného jazyka, které bez znalosti historie není možné.

Neznalost historických faktů může mít vliv na výklad a chápání původu, tedy i vlastního významu slov. Pokud se učitel snaží předávat studentům teorii, že Slované přišli do Evropy až někdy v 6.stol a dokázali velmi krátce obydlit a přejmenovat většinu Evropy, ač údajně byli negramotní, neměli písmo a pomalu neuměli mluvit, přehlíží tím nepopiratelná historická fakta, že to byli Slované, kteří jsou původními (autochtonními) obyvateli Evropy. Tak o tom píší mnozí historikové z doby 1.stol po Kristu, např. Julius Caesar a Strabon, nebo Tacitus ve své Velké Germanii či další. Zde se už nebavíme o nějakých teoriích, ale o historických (psaných) záznamech z 1.stol. po Kristu, které Slovany jako původní obyvatele rozpoznávají. Byli zde tedy od počátku, nikoliv až v 6.stol.

Nejsou to Slované, kteří se učí nová slova od Němců, ale ukazuje se, že mají řeč svojí, kterou zná celá Evropa a po které je vlastně “celá Evropa” pojemnovaná.

Je obecně známo, že veliká část dnešního Německa nese Slovanské názvy topografických míst, včetně názvu Německého hlavního města Berlín. Název Berlína má kořeny v jazycích západních Slovanů a může souviset se staropolabským kmenem berl-, který označoval bažinu či s praslovanským bьrlogъ neboli (brlog) doupě. Protože začátek Ber-lína zní jako německé slovo Bär označující medvěda, objevuje v erbu města. Nicméně z 12 berlínských obvodů 5 jich nese částečně slovanský název (Pankow, Steglitz-Zehlendorf, Marzahn-Hellersdorf, Treptow-Köpenick a Spandau – dříve Spandow).

Nemluvíme však jen o oblasti na východ od Berlína, ale o Slovanských místech hlubo v Německu či dokonce až daleko na západě Německa. Třeba Bílé pole (Bielefeld), je Slovanské město až daleko za Hannoverem a dokládá ryze Slovanský původ názvu místa viz. https://www.etymolog.cz/bielefeld/. Tak i třeba Staré Město (Oldenburg), město Ljubica (Milá) jinak poněmčeno na Lübeck, i řeka Tráva, a nebo neitalský, ale opět Slovanský název pro pizzu.

Závěrem můžeme tedy říci, že takový učitel češtiny, který Slovanská toponymia Evropy i písemné záznamy historiků přehlíží, či popírá pak nemůže jazyk učit správně.