Radegast (Radogost) je slovanský bůh pitek, vína, žní, plodnosti, zábavy a hodování. Složenina dvou slov Rade-gast (Rádo-host), znamená rád (stejně jako v Rado-mír) a host (stejně jako se např.používá u jihoslovanských národů u srbovů, chorvatů aj., gost=host). Tedy ten, který má rád pohostinnost, z toho i pohostinství, zábavu a pitky, často spojován i s věčerním hodokvasem, příchodem tmy, rozzářením hvězd a zapalováním ohňů.
Pohanskou sochu Radegasta nechali údajně strhnout soluňští misionáři Konstantin a Metoděj už nekdy v 9.století, když na horu Radhošť zavítali při svém příchodu na Velkou Moravu. Někteří historici to mají za pověru, ale zapomínají, že sama hora nese název Radhošť, tedy Rado-host, což je jak výše uvedeno Radohost/Radogost, nebo li náš Radegast. Je tedy více než pravděpodobné, že si hora nese své jméno podle své funkce, stejně tak se vlastně pojmenovávají všechna místa. Lysá hora je skutečně neporostlá a lysá, na Větrné Hůrce to zase pěkně fouká. Na Vinohradech se asi pěstovalo víno. V (Ostravě) Porubě se asi rubá uhlí a ve Stříbře a v Kutné Hoře se kutalo stříbro. Tedy samotná hora Radhošť (Radogost/Radegast) asi, jak název vypovídá, byla místem Radegastova pohanského kultu.
Mnohé pozdější vyobrazení Radegasta jej ukazují jako boha s přilbicí na níž sedí pták a na prsou má zlatý štít s vyobrazením býka, podobně jako je uvedeno na následujících obrázcích.
Takto byli už od počátku vyobrazováni démoni i samotný Satan. Zvířecí roh, znamená sílu, statnost, představuje tedy autoritu. Egyptský Apis je býk. Izaelci později uctívali také zlaté rohaté tele a říkali “toto je náš bůh, který nás vyvedl z Egyptského otroctví” namísto aby vzdali slávu Hospodinu. Stejně tak Izaelci vhazovali lidské dětské oběti démonu Molochovi, obří ohněm rozpálené soše býka, ale i modloslužba Baalovi. Staří Řekové uctívali Minotaura, rohatého býka, kterému také přinášeli lidské oběti. Nejvyšší bůh Zeus (sám Satan) se objevuje v podobě býka, aby svedl princeznu Europu. Stejně tak i římané uctívali býka.
Úplně stejně tomu bylo ve staré Mezopotamii, kde byli démoni-padlí andělé běžně uctíváni a lidé se s těmito bytostmi setkávali. Hammurabiho stéla i další kamenné rytiny z té doby nám to dokazují.
Dodnes je třeba v Indii rohatá kráva považována a uctívána za svatou a v Bibli v knize Zjevení v kapitole 17 Babylon, opilá něstka zpitá krví svatých jede na rohaté šelmě. Proto má i náš démon Radegast štít s býkem, v pozdějším vyobrazení sochy od Albína Poláška pak alespoň helmu z býčí hlavy a v ruce zvířecí roh, ukazující plodnost, hojnost, požehnání i authoritu a moc nad tím vším. Kdo drží roh, ten udílí, rozlévá, pomazává, je tedy tím, kdo má moc (autoritu).
Zajímavá jsou i božstva s ptačí hlavou. Stejně jako na starších vyobrazeních Radegast má helmu s ptákem i Poláškova socha nezapomněla na ptáka, kterého Rdegast drží v ruce, ačkoliv by měl být spíše na hlavě.
Padlí andělé, cherubíni, kteří jsou popisováni v Bibli, mají čtyři tváře. A ejhle, právě jednu tvář býka, druhou lví, jednu lidskou a jednu tvář (hlavu) orlí. Je pak až nad slunce jasné, proč všechny národy vyobrazjí démony stejně. Jen pro krátký výčet uvádím Egyptský bůh s ptačí hlavou Horus, sumerští padlí cherubové Anunnaki, Zoroasterianismus uctívají opeřeného páva démona ohně okřídleného cheruba Tawusi Melek. Přeneseně sem patří i pohádkový “pták ohnivák” slibující bohatství.
Všechno jsou ta jasně symboly démonů ať už se jedná o vyobrazená symbolů padlých okřídlených cherubů (či serafů), nebo o vyobrazení jejich moci pomocí rohů na býčích soškách, nebo rohů na keltských helmách, vždy jde o to stejné. Všechny tyto modly představují skutečné démony.
Obrázky:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Radegast_-_socha_z_Radho%C5%A1t%C4%9B.jpg
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Horus_%28God%29.png
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bird-God_woodcarving.jpg
https://www.flickr.com/photos/rollanb/3369212577
https://en.wikipedia-on-ipfs.org/wiki/Radegast_%28god%29
