Toponymum, dle slovníkové definice, je vlastní jméno pozemského objektu, který leží v krajině a je kartograficky fixovatelný v mapovém díle. Třeba hora, řeka, či název města. Toponomastika se pak zabývá toponymy, tj. zeměpisnými jmény.
Původ slova toponymum je složením dvou slov topo-nymum. Řecké TOPOS znamená místo, a NYMUM (NOMOS) ve svém kořenu slova znamená “rozdělovat, či pást”, odtud i jeho další použití pro slova jako “kraj, tedy odměřený kus země”, a nebo taky “zákon” jako určitá míra, měřidlo a hranice, jak v právně-morální rovině, ale i v rovině kartografické, tedy odměřený kus země.
Řecké ONOMA, které znamená jméno (o-nomo = jméno,) opět obsahuje myšlenku oddělení, či popisu, tedy pojmenování osob, míst či věcí. Ve slově TOPOS, které znamená “místo” pak slyšíme praslovanské, před-řecké slovo stopa. sTOPOS, je místo kam noha (stopa) šlape. Tedy pojmenování, zaměření či “vystopování” určitých míst.
Psaná historie má silné svědectví a nesmíme přehlížet právě vypovídající hodnotu názvů míst. Tak můžeme nahlédnout do dávné historie a “číst z map” kdo a kde a proč právě tady někde žil. Ono, když pak pozorný čtenář map zjistí, že německý Rostok je místem, kde se vodní tok roztéká a vlévá do moře, pochopí, že jak se říká: “že je doma”. Tím myslíme, že se mu nejenom rozsvítí, ale že i v “německém” Rostoku je vlastně na svém, že je tu skutečně doma.
K nalezení takových míst by měla posloužit naše neustále rostoucí mapa slovanských a praslovanských míst, které opravdu něco dokazují. Takové důkazy z map o původním slovanském osídlení evropy nelze již popřít. Nejedná se o pár ojedinělých názvů, ale jde doslova o desetitisíce slovasnkých lokalit rozsetých po celé evropě.
Takovou mapu, kterou neustále aktualizujeme si můžete prohlédnout ZDE.
